Aneta Toboříková
- Počet článků 30
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 542x
Aneta Toboříková
Kolumbie - jak získat vízum
Tak vlastně ani úplně nevím, jak se to stalo, ale již čtvrtým měsícem žiju v Kolumbii. Jednoho dne jsem narazila na pracovní nabídku, ozvala jsem se a zhruba dva měsíce boje o získání víza jsem se ocitla tady.
Aneta Toboříková
Období 'Po návratu'
Nikdo nikdy nemluví o období ‚po návratu‘. Než se někam vydáte na dlouhou cestu, tak se vždycky najde někdo, kdo vám vysvětlí, jaké jsou možné nástrahy dlouhého pobytu v zahraničí. Každý vám řekne, že venku na vás bude čekat pět základních období, které jdou od nadšení, přes stýskání, nenávist všeho cizího až ke konečnému přijetí. Nikdo vám ale neřekne, ani vás dvěma slovy nevaruje, co se stane v období ‚po návratu‘.
Aneta Toboříková
První a druhá vzdělávací filosofická
Jelikož se mé studium pomalu blíží ke konci a já se probojovávám skrze zkoušky, tak bych se ráda pozastavila trochu u filosofického rozměru vzdělávání, zkoušek a vůbec toho, co může vést a vede k tomu, aby se člověk učil rád, efektivně a hlavně, aby s ním jeho nabyté vědomosti zůstaly. No a také musím přiznat, že učení a učení se je mé oblíbené téma (což tedy přiznávám jen potichu).
Aneta Toboříková
Pozitiva života v Polsku a zásady čtení blogových příspěvků
Po zveřejnění posledního příspěvku mi bylo vynadáno, že mnou popsané zkušenosti s Poláky nejsou dostatečně pozitivní, a že tedy na Polsko nevrhají příznivé světlo. Svůj první letošní příspěvek jsem se tedy rozhodla koncipovat jako reakci na onen bojovný přístup k mému příspevku a věnovat jej nejen pozitivům života v Polsku, ale také zásadám čtení blogových příspěvků (alespoň mých). A že na každém šprochu sice nemusí být pravdy trochu, ale každý šproch odráží svět a vidění pisatele ale i čtenáře.
Aneta Toboříková
Zvláštnosti interakcí nejen s Poláky
Obecně mám s Poláky (a i s ostatními lidmi, co zde potkávám) zatím pouze dobré zkušenosti a 99 % z nich je velice vstřícných, nápomocných a vůbec takových, jací by měli být lidé, které ve svém životě chcete potkávat. Ale jelikož z toho obvykle nevznikají nikterak zajímavé historky, tak se tady zaměřím na věci, které jsou pro mě dost nepochopitelné.
Aneta Toboříková
Radosti a starosti mezinárodního prostředí
První zásadní věci, kterou se v mezinárodním prostředí naučíte je, že osobnostní charakteristiky jsou silnější než národní stereotypy. Ne všichni Němci jsou dochvilní, vždy připravení a efektivně pracující. Ne všichni Francouzi jsou jen samá móda, víno a arogance. Ne všichni jihoevropané jsou společenští a samá párty. ... Jediné, co se zdá fungovat bez výjimky je, že Španělé se neintegrují a drží si pouze vlastní španělsky-mluvící skupinku.
Aneta Toboříková
Staré rány nerezaví
Polsko přede mnou otevírá jednu zcela zásadní otázku. Měli by lidé odpouštět a zapomínat křivdy, které na nich byly spáchány? Anebo by se měla minulost připomínat, abychom nezapomněli a nedělali stejné chyby stále dokola? A jak dlouho toto připomínání opravdu funguje a za jakých okolností vede k lepší budoucnosti?
Aneta Toboříková
Tentokrát v Polsku
Nejnovější vývoj všech situací je znovu plný dobrodružství a akce a tak se hlásím s novými zprávami a s mými nejaktuálnějšími životními poznatky. Od posledního příspěvku uplynulo poměrně dost času a tak na začátek lehké shrnutí. V Bruselu jsem strávila celé léto a na začátku září jsem se na pár týdnů vrátila domů a než jsem si uvědomila, jak čas letí, již jsem znovu vláčela svůj kufr, tentokrát na vlak směrem Varšava.
Aneta Toboříková
Každé ‚Sbohem‘ je zároveň ‚Ahoj‘
Což je samozřejmě věta, které absolutně nevěřím, když se uprostřed jednoho 'Sbohem' zrovna nacházím. Těm, kteří zůstávají, se to říká snadno, oni neopouští vydobyté zázemí, jim všichni blízcí zůstávají, pro mě to znamená rozloučení se a mám pouze mlhavou naději na případné budoucí shledání. A i pokud se shledáme, nikdo z nás nebude stejný.
Aneta Toboříková
Zmýlená neplatí
Letní povídka pro Víkend MF DNES ...........................................................................................................................................................................
Aneta Toboříková
Chvála nešťastným událostem
Nadešel čas znovu se vrhnout k psaní něčeho vážnějšího a doplnit zde všechny nové zážitky z mé oblíbené Belgie. Nicméně ještě než se dostanu ke svým nejnovějším objevům – Braine-l’Alleud, Nivelles a Charleroi, ještě jsem slíbila pár slov věnovat malíři Něco-Pignot-Něco.
Aneta Toboříková
Svět splněných přání
Letní povídka pro Víkend MF DNES ............................................................................... o světě, který plní všechna přání.
Aneta Toboříková
Náhoda nejlepší průvodce
Jelikož moje cestování z mnoha různých důvodů asi na měsíc opadlo, tak jsem samozřejmě dospěla k závěru, že proflákaný měsíc je potřeba náležitě dohnat. Protože když se něco dělá, tak se to musí dělat pořádně. A k mému velikému překvapení jsme měli volno i v pátek. V belgickém prostředí jsem úplně zapomněla sledovat české svátky a tak to pro mě bylo velice příjemné zjištění.
Aneta Toboříková
Omluva a uvedení informací na pravou míru
Již nějakou dobu sedím před počítačem a bojuji, jak vlastně začít svůj nejnovější příspěvek, který je výrazně osobnější než mé předchozí vstupy o cestování či ostatních setkáních. Začněme tedy tím, že se přiznám, že jsem se znovu ve svém životě spletla. Po určité době jsem si arogantně myslela, že mám představu, k čemu mi je můj bruselský pobyt dobrý.
Aneta Toboříková
Blog XXII
V poslední době jsem psala tak často, až se stalo, že nemám na psaní dost času. Takže teď i když na psaní nemám čas, tak píšu, abych dohnala resty, které se mi zde znovu nahromadily. Tentokrát vás čekají dva výlety – Lucemburk a Waterloo (aniž bych jakýmkoli způsobem chtěla vytvářet jakékoli pomyslné srovnání mezi těmito městy).
Aneta Toboříková
Viktor, Felicien a další cesty
Pokud jsem ve svém životě na něco měla štěstí, pak to byli moji rodiče. I když tedy ne vždy rozumím a souhlasím se vším, co dělají, lepší rodiče jsem si nemohla přát. A abych na ně náhodou nezapomněla, tak mě přijeli navštívit. A jelikož maminka myslí vždycky na všechno, tak ještě navíc přijeli, aby se mnou mohli oslavit můj svátek.
Aneta Toboříková
Radost z práce
Mám velice dobrou zprávu. Na pondělní poradě jsem dostala práci. Opravdovou práci, kde budu něco zjišťovat a vytvářet. Kde alespoň část výstupu bude k něčemu dobrá. Člověku to úplně rozzáří celý den, týden a snad alespoň tak dlouho, co na tom budu pracovat. Ráda pracuji. Baví mě, když se díky mému úsilí změní něco jiného, než že se v databázi neobjevují neexistující mailové adresy.
Aneta Toboříková
Dohánění starých restů
Poslední příspěvek je v tuto chvíli natolik vzdálen, že už ani pořádně nevím, kde vlastně začít. A velice se stydím a omlouvám všem, kdo si zvykli mé příspěvky pravidelně sledovat. Pokusím se vyčerpavajícím způsobem dohnat krok s realitou, aniž bych vás tím příliš vyčerpala, což se v tuto chvíli zdá být docela výzvou.
Aneta Toboříková
Mechelen a Antverpy
A tentokrát k mým mimopracovním aktivitám, které jsou tu velice zajímavé. Před dvěmi týdny se mi povedlo vyrazit na zajímavý výlet do Mechelenu, kam se se mnou vydali ještě dva další cizinci, se kterými jsem se seznámila přes couchsurfing. A minulý víkend se mi povedlo úspěch výletničení opakovat – tentokrát do Antverp.
Aneta Toboříková
Studentský Gent a dvě hodiny s Kandinským
Nedávno uplynul první měsíc mého belgického dobrodružství. První šestinu mám tedy za sebou. Všechno se překvapivě rozjelo. Dostala jsem se do fáze, kdy mám na každý den naplánovanou nějakou aktivitu, či sraz a pomalu do svých plánů musím řadit položky typu ‚odpoledne s knížkou‘.
Aneta Toboříková
Poslední týden v Kazachstánu
Odjezdem mých rodičů se začal odpočítávat můj poslední týden v Astaně. A ač je to pro některé patrě neuvěřitelné, Astanu jsem si zamilovala a občas mě předpadá onen smutný pocit ‚poslednosti‘. Ale pár zážitků jsem přeci jen ještě sesbírala.
Aneta Toboříková
Návštěva Abylai Khanova bojiště
Na stáž jsem odjížděla s mnoha sny o tom, jak zde budu cestovat a podívám se na všechna místa, kam se normální smrtelník normálně nedostane, od Bajkonuru, Semipalatinsku až po kaňon Charyn. Nakonec se pro mě nejvzdálenějším výletem krom Almaty stal památník bitvy Abylai Khana v Borovém, kde jsem díky rodičům strávila poklidný výlet.
Aneta Toboříková
Almaty, Biškek a kazašské bary
Abych navázala na předcházející díl, musím se vrátit do minulého týdne do úterý, kdy jsem tady v kanceláři dopsala poslední slova, odeslala soubor všem známým, vypnula počítač a nechala se odvézt řidičem na nádraží na vlak do Almaty. Náš řidič se jmenuje Asset a je to typicky asijsky vypadající mohutný Kazach se zlatými zuby. Zlaté zuby jsou tu z nějakého divného důvodu velmi populární. Já pokaždé strašně leknu, když se na mě nějaký Kazach usměje anebo promluví. Asset mluví pouze rusky, takže si moc nepokecáme, ale jelikož mě vozí poměrně často, už jsme si na sebe dost zvykli a vypadá to, že si mě oblíbil. Po cestě na nádraží se mi snažil co nejsrozumitelněji vysvětlit, že mám na sebe dávat veliký pozor a že se mu mám ozvat, až v pořádku dorazím. A dovedl mě až k mému sedadlu, aby si byl jist, že se neztratím.
Aneta Toboříková
Vyjednávání o nové smlouvě mezi Kazachstánem a EU a další zážitky
Můj obvyklý pracovní den na stáži vypadá tak, že vstanu, připravím si věci do práce, po procházce, která mi trvá asi hodinu, dojdu do úřadu, kde si uvařím kafe, jelikož bez kafe se přeci nedá jen tak něco dělat, a ... kdo by to byl čekal, zkontroluji facebook. Asi tak hodinu mi trvá, než odpovím na všechny zprávy a věci, které je potřeba vyřídit, a vytáhnu si z fb všechny možné zajímavé články. No a po zbytek dopoledne a část odpoledne se věnuji těmto článkům – to je obvykle velice zajímavé. Za dobu, co tu jsem, jsem zjistila spoustu novinek. Včera bylo zajímavé Mongolsko a dnes mě kromě Sýrie zaujal především článek o tom, jak se vytváří, přetváří a vůbec mění naše vzpomínky tak, že se občas stane, že si naprosto živě pamatujeme něco, co se vůbec nestalo. No takže závěr > není tu pro mě na úřadě moc práce. Občas sepisuji zápisy a zprávy. A část odpoledne se věnuji zahraniční politice Kazachstánu.
Aneta Toboříková
Zápisky ze země, odkud pocházejí jablka
Mé hledání jednoduše spravovatelného blogu je u konce. A jelikož jsem se rozhodla fungovat pouze na jednom blogu, pomalu se dostávám k tomu, abych sem doplnila své předchozí zápisky z Kazachstánu, kde jsem strávila loňské léto. A tak tedy jdeme na to, zde jsou:
| předchozí | 1 2 | další |
