Zmýlená neplatí

Letní povídka pro Víkend MF DNES ...........................................................................................................................................................................

Nathanael se probral ze svého polospánku. Na obzoru šumělo moře a slunce se pomalu sklánělo k západu. Ochladilo se. Věděl, že by měl vyrazit domů, že jakmile jeho klouby prochladnou, bude se následující týden nenávidět. Ale jeho odpočinkem uklidněná mysl se rozletěla do všech stran a navíc vzdálenost mezi tímto koncem jeho zahrady a jeho domem za poslední léta nezměrně narostla. Když tento dům pro sebe a pro Kate kupoval, trvala mu cesta k tomuto místu sotva deset minut. Dnes o více než půl století později to byl minimálně trojnásobek. Už sem chodil jenom v létě, když pro něj cesta byla schůdná a když tu mohl zůstat alespoň několik hodin. Již několik let zde žil sám a místo spolu s ním pomalu chátralo.

Při představě cesty domů nechal svou mysl, aby se vydala za jeho vzpomínkami. Nechal se obklopit lidmi, kterým věnoval různě dlouhou část svého života, kteří jej alespoň na chvíli provázeli na jeho cestě, která se teď zdála jako složená z malých střípků, které někdo náhodně poházel k sobě.

Se svojí první důležitou dívkou, Kate, se seznámil na univerzitě. Všichni je považovali za ideální pár, zosobnění amerického snu. První léta v jeho paměti byla plná lásky. Vše se zdálo jako vystřižené z filmu. Stali se nadějí pro všechny, kdo chtěli věřit, že vztahy mohou fungovat. Po dvou letech se vše změnilo a jejich společný čas se naplnil hádkami a zlobou. Jejich povahy jim nedovolovaly vyvážit blízkost a vzdálenost a postupně tento problém nabýval na palčivosti. Buď je vzájemná blízkost dusila anebo jim vzdálenost neumožňovala smysluplnější vztah. Oba se rozhodli pro pauzu, které ani jeden nevěřil.

A pak se objevila jeho cikánská dívka. Nebyla cikánka, jen on jí tak tajně říkal pro její energii a touhu objevovat nová místa, hýbat se a žít v přítomnosti. Lári byla úplně jiná než všechny dívky, které do té doby potkal. Točila se mu z ní hlava. Dělala, co chtěla a co měla pocit, že je správné. Věřila v dobrodružství. Nikdy nedovolila, aby zklamání byl konec příběhu. Věděl, že Lári ho měla ve své zvláštní vážnosti opravdu ráda. Pozvala ho do svého života, do života, který on chtěl vždycky žít. A on se začal bát. Příliš dlouho mu jeho okolí říkalo, že život je vážná věc, ze které si nesmí dělat legraci, že musí žít zodpovědně a zcela seriózně. Vrátil se ke Kate.

S Lári zůstal dlouho v kontaktu, stali se z nich blízcí přátelé.. Jen jednou mu dala najevo, jak jí zranil, a on si toho všimnul, až když si po letech její zprávu přečetl znovu. Věnovala všechno své úsilí tomu, aby mu předala svou naději, že vše nakonec dobře dopadne a stala se pro něj útěchou, ke které se obracel, když se dostal do depresí a když přestával věřit, že jeho život dává smysl. V jeho paměti zůstala jako neposedná, ve svém optimismu velice vážná dívka s červenými botami. Stala se jeho nejnepřehlédnutelnější vzpomínkou, která pro něj často vystupovala do reality.

Když se vrátil ke Kate, jeho život se obrátil do všeobjímající normálnosti. Našel si dobrou práci, vydělal dost peněz, aby jim koupil dům a psa, který se stal jeho mazlíčkem. Jejich pes nikdy neměl nikoho tolik rád jako Nathanaela a byl mu zcela oddán. Po čase se s Kate vzali a narodily se jim dvě děti. Holka a chlapec. Čas strávený s nimi byl nejšťastnějším obdobím jeho života. Popřemýšlel, kde jim může být konec a zda jim v paměti zůstaly časy, kdy si spolu hráli, anebo zda jim čas strávený jenom s jejich matkou vzpomínky na něj úplně přetvořil.

Natův vztah s Kate velice brzy začal sledovat stejný vzor jako manželství jeho rodičů. Všechny problémy se vrátily s větší intenzitou. Ještě dnes jím při pohledu na tato léta projela všechna živoucí nenávist, která prorůstala jejich hádky. V té době se začalo všechno rozpadat.

Sean, jeho nejlepší kamarád ze střední školy, se přistěhoval do města, kousek od místa, kde Nate s Kate žili. Uvědomil si, jak mu Sean po celou dobu chyběl. Znovu se spolu začali pravidelně vídat, jako kdyby jejich přátelství nikdy nic nepřerušilo. Ale čím více času spolu trávili, tím více si Nate uvědomoval, jak moc se Sean stal obětí své vlastní povahy.

Nebyl to zlý ani špatný člověk, jen v sobě nikdy neměl dostatek vůle k něčemu se donutit či něco udělat. První práci získal díky svému otci a postupně o ni začal přicházet, jako kdyby pomalu sklouzával. Pracoval méně a méně až jednou mu řekli, že je načase, aby u nich již nepracoval vůbec. S každým dalším zaměstnáním to bylo stejné. Nakonec se musel přestěhovat do levnějších krajin, aby měl vůbec nějakou šanci zajistit si živobytí. Někdy v té době začal více pít než pracovat. Nebýval nikdy velkým přívržencem alkoholu, ale jak v jeho životě ubývalo práce, přibývalo pití.

Nate se zpočátku snažil jej k něčemu probrat, ale zdálo se, že jakákoli vůle Seanovo tělo již dávno opustila. Po pár pokusech již Nate pouze sledoval, jak se mu jeho přítel mizí před očima, a jak jeho místo zaujímá jakási hutná prázdnota.

A mezi troskami jeho světa se pomalu znovu začala objevovat vzpomínka na jeho cikánskou dívku. Trávil hodiny tichými rozpravami s ní. Už dávno spolu nebyli v kontaktu. Kvůli Kate musel zanechat všeho, co ho k ní vázalo a úplně o sobě ztratili jakékoli zprávy. Než se s ní tenkrát naposledy rozloučil, jejich zprávy naplnil téměř hmatatelný smutek. Nechtěla ho nechat jít, byli si nejdražšími přáteli. Nate ale chtěl udělat vše, aby zachránil vztah s Kate. Neviděl, že už tenkrát se jednalo pouze o poslední záchvaty. Oba už pouze doufali, že mohou vůlí zadržet život, aby zůstal takový, jaký kdysi dávno býval. Doufali, že ještě mohou žít ideál, který tak umně vytvořili v představivosti svých známých.

Jednoho léta se v něm cosi zlomilo, věděl, že pokud neopustí svůj malý svět plný tragédií, upije se, stejně jako předchozího roku Sean. Touha po životě byla silnější. Věděl, že bude svým dětem chybět, a tajně doufal, že jednou třeba pochopí, proč je musel opustit. Teď nebyl schopen jim to vysvětlit a nezbylo než se modlit, že jednou to bude dávat smysl.

Sbalil si své věci a nechal kufry jeden den stát v chodbě. Kate kolem nich mnohokrát prošla. Neřekla nic. On také nic neřekl. Neměl sílu čelit tomu, co by mohla vyvolat případná konfrontace. Druhý den přijel z práce dříve, nechal na stole všechny peníze, které u sebe zrovna měl, vzal své kufry a odjel. Nevěděl, kam jede a vlastně mu to bylo jedno.

Na letišti na něj z tabule zasvítilo město, kde potkal svou cikánskou dívku. Zbytek se odehrál jako ve snu. Do letadla nastupoval jenom v polovědomí. Po dlouhé mlze se probral až ve chvíli, když se předním objevilo tolik postrádané město. Jeho cikánská dívka mu stála po boku a on si živě vybavoval všechny zážitky jejich krátkého vztahu.

Strávil tam léta snahou najít po ní alespoň nějakou stopu. Prošel místa, kde bydlívala její rodina a nejbližší přátelé. Byl překvapen, jak jasně si vše pamatoval, i když to muselo být již více než 20 let. Slehla se po ní země. Rozhodl se se nevzdat. Našel si zde práci a znovu se pustil do boje s cizím jazykem. Jeho srdce ovládla nejasná naděje, že jí třeba někdy potká v davu, že se třeba náhodou setkají v supermarketu. Všechny dívky začaly vypadat jako ona, dokud se k nim nepřiblížil. Jeho srdce se vždy bolestí stáhlo, když zjistil, že je to někdo jiný.

Když objevil, že zavřeli kavárnu, kde se tenkrát rozloučili, kde jí poprvé řekl, že jí má rád, rozhodl se, že je čas skončit s marným hledáním. Cikánská dívka jej pohladila po vlasech, jak to vždy dělala, když jej chtěla uklidnit a Nate věděl, že je čas vydat se zpět a zjistit, zda pro něj zbylo něco mezi jinými troskami jeho života, které za sebou nechal.

Ocitl se zpět v domě, který tenkrát koupil pro Kate, která doufala, že si tak připoutá jeho srdce. Ona ani děti tam již nebyli. Dům se pomalu rozpadal. Jen jeho starý klíč ještě pasoval do zámku. Strávil zde následující desetiletí, která byla jenom přežíváním z jednoho dne ke druhému, a pochopil, jak z Seanova života pomalu ubývalo veškeré odhodlání k čemukoli. Jen u Seana to přišlo mnohem dříve.

Zachvěl se zimou. Slunce již zapadlo a vzpomínky na jeho tři nejdůležitější lidi jej hluboce zabolely u srdce. Jeho cikánská dívka jej vzala do náruče a pohladila ho po vlasech. Jeho pohled zabloumal k oceánu a on věděl, že již domů nedojde. Zadoufal, že obě ženy, které připoutal ke svému životu, jsou někde šťastné a zapřemýšlel, jestli je možné, aby se tam někde, kam jde, setkal s Seanem.